Reflexe z pøednášky o autismu - semináø psychologie

Jak se žije s autismem?

Na tuto otázku nám dne 26. 3. nás v rámci semináøe psychologie pøišla odpovìdìt Mgr. Veronika Šporclová z Asociace pomáhající lidem s autismem – APLA Praha. Dosud jsem autismus chápala jako psychickou poruchu, se kterou samozøejmì tak jako s každou jinou není jednoduché žít, nicménì po pøednášce mi došlo, že o autismu toho skuteènì každý z nás víme opravdu málo a jen málokdo z nás má pro osoby s tak závažnou psychickou nemocí pochopení. Autismus se zpravidla u dìtí zaène projevovat zhruba v 18ti mìsících vìku, do té doby je narozdíl od jiných postižení velmi obtížné jej rozpoznat. Je to porucha, která se dotýká všech oblastí „normálního“ života, což znamená, že jedinec již od dìtského vìku zaèíná mít problémy s navázáním kontaktu, zapojením se do hry, je spíše uzavøený sám do sebe, špatnì se vyjadøuje. V afektu a návalu emocí pak autisti v pokroèilém vìku mohou být až agresivní, nicménì oni si své chování nedokáží uvìdomit, jelikož bohužel narozdíl od nás žijí ve svém vlastním svìtì, který mi tìžko dokážeme pochopit, stejnì tak jako oni nerozumí tomu našemu. Pøednáška se dále týkala i Aspergerova syndromu, což je vada, která se s autismem úzce pojí, nicménì dle slov paní Šporclové jej lze u èlovìka zjistit napøíklad až v dospìlosti. Lidé s Aspergerovým syndromem nemají kontrolu nad svým chováním, èasto neumí rozeznat, co je v daný moment vhodné øíci, mohou mít vìtší tendence k agresi. Obì tyto poruchy jsou závažným problémem nejen pro postiženého samotného, ale i pro jeho rodièe, kteøí se mu musí alespoò z èásti nauèit porozumìt, protože to je na celé nemoci to nejtìžší.
Asociace APLA Praha se tak snaží lidem s autismem pomáhat a ulehèovat žití s takto nelehkým údìlem. Pøednáška dle mého názoru byla skuteènì zajímavá a pøínosná, jelikož málokdo z nás si uvìdomí, že autisty nelze za jejich chování odsuzovat – oni si ho nemohou a nejsou schopni sami uvìdomit.

Eliška Konvièková,
4.A