COMENIUS - ZPRÁVA Z PARTNERSKÉ SCHŮZKY VE SKOTSKU

šestičlenná výprava se vrací z mise, která byla pro celý projekt naprosto zásadní

pondělí 15/11 (Petr)
Na devátou ranní se sešla elita studentů a profesorského sboru GJP na letišti Ruzyně, terminál jedna. Čekal nás let Praha - Londýn, ten se ovšem neobešel bez problémů, nad Londýnem letadlo muselo kroužit z důvodu špatného počasí.
Po přistání nás čekala prohlídka, pří které si někdo musel sundat boty, někdo musel projít kompletní prohlídkou, která byla opravdu důkladná. Z Londýna už nás čekala konečná destinace Edinburgh, na letišti nás vyzvedl manžel jedné z učitelek a nebýt úložné "rakve" na střeše, asi bychom se do jeho SUV Toyoty jen tak nevešli.
Po rychlém ubytování pokračovala krátká prohlídka města a večeře v jedné příjemné hospůdce v centru.

úterý 16/11 (Eliška)
Ráno, po vydatné skotské snídani,jsme jeli s jednou z učitelek - Marie do naší partnerské školy - Stevenson College, kde jsme se seznámili s ostatnmi studenty, kteří jsou zapojeni do programu Comenius. Byli to dvě studentky z německého Heidelbergu a skotští studenti. Dopoledne se řešily otázky jak bude probíhat program Comenius, co se v něm bude řešit, jak se budeme prezentovat a podobně. Studenti z naší školy pedvedly své prezentace a film o Praze, na kole a historii. Pak následovala prohíldka školy, která byla velkolepá. na Stevenson college studuje okolo 18ti tisíc studentů, což je pro nás nepředstavitelné. Je tu mnoho oborů a škola má dokonce vlastní salón krásy. Poté jsme dojeli autobusem do centra, kde jsme navtvili muzeum Whiskey. Byl to skvělý zážitek, prohlídka nás seznámila se všemi detaily výroby whisky, následovala ochutnávka, rozpoznávání druhů, a sál s největší sbírkou whisky na světě. Bylo tam přes 3200 nejrůznějších lahví, z nichž nejstarší byla ze začátku 19. století. Poté jsme šli pes slavnou Royal mile, kde je řada obchodů se suvenýry, směrem do centra, které jsme si prošli. Narazili jsme i na českou hospodu s naším pivem. Poté jsme si sedli na večeři, kde jsme ochutnali typická skotská jídla, jako je třeba haggis. Večery tam byly velmi chladné a to hlavně kvůli ledovému větru, který vál od moře. Proto jsme byli všichni rádi, když jsme došli do teplého hotelu, abychom nabrali síly na další den.

středa 17/11 (Radek)
Čeká nás druhý den jednání. Mám trochu trému, protože po včerejším předsednictví Donnyho a Penny ze Skotska je dnes řada na mně na Karolíně. Marie nás opět se zpožděním vyzvedává z hotelu a opět má volant na špatné straně auta.. :-) nemůžu si na to zvyknout. Bereme to zkratkou a Marie skáče z jednoho "speed bumpu" na druhý. Z našich místy poněkud křečovitých výrazů vytuší, že se trošku bojíme.. Celou cestu přemýšlím, jak to dnes zvládneme - po včerejší představovačce a úvodní agendě- co, kdy a jak začíná skutečné, věcné jednání.
Marie se nás ve výtahu ptá, zda budou dnes naši studenti námi, což jí potvrzujeme. Od počátku, již v emailech před partnerskou schůzkou jsem dával jasně najevo, že toto je společný projekt studentů a učitelů a představa, že by snad studenti na jednáních nebyli přítomni, je pro nás nepřijatelná. Vstupujeme do malé třídy - pro dnešní den jednací místnosti a mně je hned jasné, že tu něco nehraje.. Prostě se sem všichni nevejdeme. málo prostoru, málo židlí..Téměř nevyhnutelnou konfrontaci oddalují prezentace německých studentek. Každá hovoří o sobě, své rodině a své motivaci do projektu. Po necelých deseti minutách prezentace končí a německé studentky se ptají svých učitelek, zda mají zůstat. Jsem naštvanej. Atmosféra houstne. Už to nevydržím a nejspíš se znatelným důrazem v hlase prohlásím, že náš plán je, že česká výprava se jednání zúčastní v plné sestavě. Podpoří mě Petr, který za naše studenty v jedné velmi stručné a jasné větě vyjádří myšlenku, že si nedokáže představit, že by nebyl přítomen u rozhodování o něčem, na čem bude po celý školní rok v rámci projektu pracovat.. Skotové jsou evidentně zaskočeni, ale reagují - rychle seženou nějaké židle, postupně se nám daří všechny usadit. Německé studentky se samy rozhodují, že zůstanou. Super! Jediní, kteří tu tedy nejsou, jsou nakonec skotští studenti.
A už se to rozjíždí, nálada se poněkud zvedla, jdeme bod po bodu dle plánu, který jsem malinko upravil, od původní agendy Skotů se liší, ale nikomu to naštěstí nevadí. Řešíme dotazníky, projektový web, blog, e magazín, zajímavý nápad se stereotypy - co si kdo pod danou partnerskou zemí představuje atd.Naši studenti mají občas zajímavé postřehy. Na konci jednání jsme docela spokojení, pohnuli jsme se výrazně z místa a Skotové nám s Karolínou u kávy děkují, že jsme je přesvědčili, aby studenti zůstali a zároveň jim vyjádřili obdiv. Uf. Čeká nás zasloužený výlet k moři, podél pobřeží na východ od "Edi" do North Berwicku.
Jedeme společně s německou výpravou, během jízdy jen tak tlacháme o Praze a Heidelbergu. V Berwicku je fantasticky. Nádherná pláž, skotský svěží, nesmlouvavý vítr a úžasné světlo blížícího se soumraku - tady prostě slova nestačí, je potřeba se podívat do galerie na fotky. Vyfoukaní se uchylujeme za Němci, kteří nevydrželi tak dlouho na pláži a našli příjemný obchůdek s ledasčím, který je zároveň čajovnou a kavárnou. Dáváme si čaj/kávu, Andjela i nějaký "cake" s hrozinkami, které nesnáší a vyrážíme do tmy zpět na vlak. Na vlakové stanici North Berwick pak hrajeme hru "Hu-ha-he", kterou nás v rámci ukrácení dlouhé chvíle při čekání na vlak naučila Karolína. Na celé čáře prohrávám, když v tom se objeví německé kolegyně Antje a Alexandra společně s Herr Liebler (pan ředitel)a studentkami. Antje, pan ředitel a jedna sudentka se přidají a rázem už nejsem poslední - hurá:-D.
Kolem půl sedmé přijíždíme zpátky do Edi, řádně zrelaxování a ve skvělé náladě.Zítra nás čeká poslední den jednání, tak snad to bude vše v pohodě.

čtvtek 18/11 (Dan)
Je ráno 8:00 začíná náš den. Nejdřív snídaně. Full scotish a nebo poorige ? Ještě čaj a pak už do školy. Poslední meeting. Přijde mi že dnešní byl nejvíce úspěšný a plný důležitých věcí. Zvláštní je že nikdo nemá rád pondělí, hrozný den, ale čtvrtek mne osobně přijde dobrý vždycky. Kolem půl druhé se loučíme s touto, zdakrásnou školou a odjíždíme do nového skotského parlamentu. Říká se mu nový protože skotové dříve svůj vlastní neměli a všechno se rozhodovalo v Londýně. Dnes je tomu jinak, mají svůj parlament a derou se kupředu za svoje práva. Nový skotský parlament je designově úžasná budova od španělského architekta. Celá je různě vlnitá a přepažená.....
Člověk by čekal že to bude nějaké středisko designu. Omyl, uvnitř sedí poslanci a poslankyně a z místa od stolku se handrkují o pár miliard. Pár miliard sem pár tam, nám to bylo huggies.
Zbytek čtvrtka jsme mohli jít nakupovat, prohlédnout si další části města....a učitelé se šli nadlábnout k místním učitelům jež je pozvali.
My jsme si zašli na zlobivou večeři do Pizza Hut a zalehli do peřin, koukali na filmy a popíjeli cosi ovocného. Za okny bubnoval do kolemjdoucích déšť a občas je popohnal vítr. Není nic hezčího než čtvrtek v Edinburghu.

Pátek 19/11 (Karolína)
Sterling, Edinburgh Castle, Harry Potter and The Deathly Hallows

Snídani v 07:00 stihla jenom Eliška zvaná “Eli in Edi”. Zbytek výpravy jsme museli s Radkem nahánět po pokojích, přece jen to byl časnější start než obvykle a zanesl do řad účastníků zmatek. Úprk směr nádražní zastávka Haymarket se vyplatil; nejdřív se nám nedařilo projít turnikety, načež jsme dvakrát málem nastoupili do špatného vlaku. Během pěti minut se u nástupiště vystřídaly 3 vlaky – to si v našich podmínkách nedovedeme představit.
V 07:36 nás už ScotRail unášel směrem Sterling, strategicky významný hrad na pomezí Lowlands a Highlands, který ve své době dobyli oba skotští národní hrdinové, William Wallace i Robert the Bruce. Zabraným v četbě či myšlenkách nám cesta ubíhala velmi rychle a v 08:23 už jsme vystupovali z vlaku ve Sterlingu.
Takhle po ránu bylo město tiché a prázdné. Stoupali jsme svahem směrem k hradu a těšili se slabým podzimním slunkem. Výhled z hradního parkoviště do krajiny, kterou se dějiny prohnali v mnoha různých podobách, byl fascinující. Kolem úpatí kopců se houlala mlha a na druhé straně údolí z ní osamoceně čněl památník Williamu Wallacovi. Protože vstupné na Sterling bylo neobvykle vysoké (Společnost Historic Scotland, která většinu skotských památek spravuje, je známá nekompromisním přístupem, tedy žádnou slevou pro studenty a vysokou cenou.), dovnitř nakonec šli jen Radek a Karolína, zatímco studenti si dali ve městě kávu. Hrad byl impozantní, prostý a holý, z obrovské hodovní síně dýchal středověk. Dozvěděli jsme se, že slavný sterlingský most byl geniálním strategickým místem celého údolí, protože krajina byla (a pořád je) podmáčená kvůli přílivové řece Forth, tudíž armáda se k hradu nikudy jinudy než po pevném mostě nemohla dostat.
Posléze jsme všichni společně nasedli do taxíku a odjeli přes údolí pod Wallaceův památník. Vyšlápli jsme nevelký kopec a smáli se mastňákům, kteří se 300 metrů z parkoviště nechávali vyvézt mikrobusem. Cestou jsme pozorovali šedivé veverky, které se u nás nevidí. Vychutnali jsem si opačný pohled přes údolí, vyfotili se na pozadí Sterlingu a pak rychlým krokem vyrazili na vlak. Avizovaná půl hodinka chůze se stala třičtvrtěhodinou rázného pochodu, ale vlak zpátky do Edi jsme stihli akorát. Ve dvě už nás totiž čekala prohlídka dalšího hradu, tentokrát v Edinburku.
Radek vystoupil na zastávce Haymarket, aby si odložil laptop v hotelu, a na sraz dorazil na minutu přesně zbrocený potem. Naše skotská průvodkyně Marie přišla volným krokem a s širokým úsměvem o 15 minut později. Už dříve nám totiž vysvětlila, že Skoti jsou chronicky nedochvilní. Posléze jsem v jednom Charity Shop objevila pohlednici s následujícím textem: „Those who are late are so much jollier than those who have to wait for them.“ Jak výstižné!
Edinburgh castle nebyl tak strohý jako Sterling a snad bych i souhlasila s těmi, kdo říkají, že je krásnější. Dílem to bude i tím, že zatímco Sterling je atrakcí pro turisty, Edinburgh castle jsou funkční kasárna pro aktuální vojenskou posádku, navíc jsou zde k vidění skotské korunovační klenoty. Také terasovité rozložení hradu, hřbitůvek pro psíky vojáků a skvostné vitráže jsou dalšími lákadly.
Kolem čtvrté se naši studenti s oběma německými děvčaty vydali lovit dobrá místa na premiéru Harryho Pottera, Radek se vydal po nákupech a já jsem šla na sraz s kamarádem Neilem, který žil osm let v Čechách a nakonec si svou českou manželku odvezl do Skotska. Radek se k nám posléze přidal. Probrali jsme skotský separatismus, počet mluvčích skotštiny, divoká devadesátá v Čechách i kvalitu místních (skotských) ležáků. Neilova čeština je naprosto dokonalá – rozumí dokonce i slovům jako „zevlák“! Mimochodem, Neil nám velice obětavě poskytl několik cenných tipů, co podniknout, když nám Skoti nepřipravili mnoho programu, a dva z nich – výlet do North Berwick a Sterlingu – jsme také uskutečnili.
Kolem deváté hodiny jsme se potkali v hotelu se studenty, slezli se všichni na jednom pokoji a patřičně zhodnotili celý dosavadní pobyt. Nejvíc jsme se ale nakonec nasmáli při historkách z tanečních. V družné zábavě jsem se zdrželi asi do půl dvanácté a pak šli všichni načerpat síly na závěrečné sobotní nákupy.


sobota 20/11 (Andjela
Od prvního dne jsme věděli, že to bude den označený jedním slovem – SHOPPING.
Samozřejmě jsme se měli v plánu ten den vracet i domů, ale to už nebylo tak podstatné.
Takže jsme sebrali poslední kapesné a vrhli jsme se po hlavě do tří patrového (to jen aby jste záviděli) TOP SHOPu, Disney obchodu (trocha nostalgie), knihkupectví (vzdělávání neuškodí) a zakončili jsme to ochutnáváním vánočně ochuceného kafe. Kufry jsme (jak studenti, tak učitelé) pak sotva dovřeli. Nejmenovaný pan profesor pak zdržoval na letišti přehazováním věcí do příručního zavazadla :D. I přes černou (chorvatskou) ovci s problematickým pasem, jsme se nakonec dostali v pořádku domů. Necelý týden jsme, mohu s čistým svědomím říci, úspěšně zakončili a velice se těšíme na, programově nabitý a náročný, týden do Německa :D.